VELKÁ VÁLKA 1914 – 1918
Rokem 2018 si připomínáme 100 let ukončení globálního válečného konfliktu, který trval od 28. července 1914 do 11. listopadu 1918. Záminkou k vypuknutí tzv. Velké války se stal sarajevský atentát ze dne 28. června 1914. Oběťmi atentátu se stali následník trůnu František Ferdinand d´Este a jeho manželka Žofie Chotková. Rakousko-Uhersko následně vyhlásilo válku Srbsku. Válka se rozhořela mezi dvěma koalicemi, mocnostmi Dohody a Ústředními mocnostmi.
Mezi mocnosti Dohody patřilo Spojené království, Francie a Rusko. Později se připojily Itálie a USA. Ústředními mocnostmi byly Německo a Rakousko-Uhersko, později se přidaly Osmanská říše a Bulharsko. Neutrálními zůstaly pouze Švýcarsko, Španělsko, Nizozemsko a skandinávské státy.
Boje během 1. světové války probíhaly v Evropě na několika frontách – balkánské, italské, západní a východní. Bojovalo se i na moři severně od Austrálie, okolo pobřeží Jižní Ameriky, u Indie a Indonésie, a dále na Blízkém Východě a v Africe. Na západní frontě probíhala tzv. zákopová válka.
Válka skončila vítězstvím mocností Dohody a kapitulací Ústředních mocností. Následkem byl rozpad Rakouska-Uherska, který vyústil mimo jiné ve vznik samostatného Československa. Skončilo také německé a ruské císařství a Osmanská říše a vznikly další národní státy na území Evropy. 1. světová válka byla dějinným zlomem, a to nejen v oblasti geopolitické a ekonomické, ale také v celospolečenské atmosféře a ve společenských návycích.
ZAČÁTEK VÁLKY
Bylo to na den sv. Anny, 26 července 1914 v 1 hodinu odpoledne, kdy do obce přivezlo auto mobilizační vyhlášku, která byla během chvíle vyvěšena. Nikdo tenkrát nemohl tušit, že válka bude trvat tak dlouho, zasáhne Evropu, Asii, Afriku a připraví tolik rodin o otce, syny, o muže od osmnácti do padesáti let.
28.7.1914
Manifest Františka Josefa I. z 28.7.1914 o vyhlášení války Srbsku
Text manifestu "Mým národům" vydaný císařem Františkem Josefem I. 28. července 1914:
Jeho c. a k. Apoštolské Veličenstvo ráčil nejmilostivěji vydati tento Nejvyšší vlastnoruční spis a manifest:
Milý hrabě Stürgkhu !
Vidělo se Mi, naříditi ministru Mého domu a věcí zahraničních, aby oznámil královské srbské vládě, že mezi mocnářstvím a Srbskem nastal stav válečný.
V této osudné chvíli jest mi potřebou, obrátiti se na Svoje milované národy. Nařizuji vám tudíž, abyste přiložený manifest veřejně vyhlásil.
V Lázních Išlu, dne 28. července 1914
František Josef v. r.
Stürgkh v. r.
Mým národům !
Bylo Mým nejvroucnějším přáním, abych léta, která z Boží milosti jsou Mi ještě dopřána, mohl zasvětiti dílům míru a uchránil Svoje národy před těžkými obětmi a břemeny války.
V radě Prozřetelnosti bylo jinak rozhodnuto.
Pletichy protivníka plného nenávisti nutí Mne, abych na obranu cti Svého mocnářství, na ochranu jeho vážnosti a moci k zabezpečení jeho državy po dlouhých letech míru chopil se meče.
S nevděkem rychle zapomínajícím nastoupilo království srbské, které od prvního začátku své státní samostatnosti až do nejnovější doby od Mých předkův a ode Mne bylo chráněno a podporováno, jež před lety nastoupilo cestu otevřeného nepřátelství proti Rakousko-Uhersku.
Když Jsem po třech desetiletích požehnané práce míru v Bosně a Hercegovině rozšířil Svoje vladařská práva na tyto země, vyvolalo toto Moje opatření v království Srbském, jehož práva nižádným způsobem nebyla porušena, a výbuchy nevázané náruživostí a nejrozhořčenější nenávistí. Moje vláda užila tenkráte krásného práva strany silnější a žádala v nejkrajnější shovívavosti a dobrotivosti na Srbsku toliko, aby snížilo počet svého vojska na stav míru a slíbilo, že budoucně setrvá na dráze míru a přátelství.
Týmž duchem umírněnosti vedena, obmezila se Moje vláda, když Srbsko před dvěma lety nacházelo se v boji s tureckou říší, na hájení nejdůležitějších životních podmínek mocnářství. Tomuto jednání děkovalo Srbsko v první řadě, že dosáhlo účelu války.
Naděje, že Srbské království ocení shovívavost a mírumilovnost Mé vlády a že dostojí svému slovu, se nesplnila.
Stále výše šlehá plamen nenávisti proti Mně a Mému domu, stále otevřeněji vystupuje snaha nerozlučná území Rakousko-Uherska násilně odtrhnouti.
Zločinné řádění sahá přes hranice, aby na jihovýchodu mocnářství podkopalo základy státního pořádku, aby lid, jemuž Já v otcovské lásce věnuji Svoji plnou péči, zviklalo v jeho věrnosti k panovnickému domu a vlasti, aby svedlo dospívající mládež a podněcovalo ji ke zločinným skutkům nerozumu a velezrady. Řada vražedných útoků, s rozmyslem připravované a provedené spiknutí, jehož hrozný zdar Mne a Moje věrné národy v srdce zasáhl, jest daleko viditelnou krvavou stopou oněch tajných pletich, které ze Srbska byly zahájeny a řízeny.
Tomuto nesnesitelnému řádění musí se učiniti přítrž, ustavičná vyzývavost Srbska musí se ukončiti, má-li čest a vážnost Mého mocnářství zůstati neporušena a jeho státní, hospodářský a vojenský rozvoj býti ušetřen stálých záchvěvů.
Marně podnikla Moje vláda ještě poslední pokus, dosíci tohoto cíle prostředky míru, pohnouti Srbsko vážným napomenutím k obratu.
Srbsko odmítlo umírněné a spravedlivé požadavky Mé vlády a odepřelo dostáti povinnostem, jichž splnění v životě národův a států jest přirozeným a nutným základem míru.
A tak jsem nucen přikročiti k tomu, aby se moci zbraní opatřily nezbytné záruky, které mají zabezpečiti Mým státům pokoj uvnitř a trvalý mír na venek.
V této vážné chvíli Jsem si plně vědom celého dosahu svého rozhodnutí a své zodpovědnosti před Všemohoucím.
Vše Jsem prozkoumal a uvážil.
S klidným svědomím nastupuji cestu, kterou Mi povinnost vykazuje.
Spoléhám na Svoje národy, kteří ve všech bouřích vždy v jednotě a věrnosti kolem Mého trůnu se seřadili a pro čest, velikost a moc vlasti k nejtěžším obětem vždy byli ochotni.
Spoléhám na statečnou, obětavým nadšením naplněnou brannou moc Rakousko-Uherska.
A důvěřuji ve Všemohoucího, že Mým zbraním dopřeje vítězství.
František Josef v. r.
Stürgkh v. r.
František Josef I.
nar. 18.18.1830 ve Vídni
o. arcivévoda František Karel,
bratr rakouského cisaře Ferdinanda I.
m. Žofie Bavorská
nastupuje na trůn 2.12.1848
† 21.11.1914,
pohřben je v kapucínské kryptě ve Vídni.
Masarykova věž samostatnosti v Hořicích v Podkrkonoší byla postavena jako památník obětem 1. světové války. Základní kámen poklepal osobně prezident Tomáš Garrigue Masaryk při návštěvě Hořic 10. července 1926.
V západním křídle je umístěna Pietní síň, v níž jsou v deskách ze sliveneckého mramoru vytesána jména 813 padlých v 1. světové válce z bývalého Hořického okresu. Po 2. světové válce přibyla další jména 128 obětí nacistické okupace.
TROTINA
238 OBYVATEL – 11 ZHYNULÝCH
FRANTIŠEK ČERMÁK – P. STER. T.
ARNOŠT DOUBRAVA – Z.
JOS. HLAVATÝ – TAZA TOVAROŽ.
JOSEF KŘEČEK – P. R.
VÁCLAV KULHÁNEK – P. MALGA B.
FRANT. MAREK – Z. LANŽOV.
PROKOP MIKEŠ – P. T.
JOSEF PLECHÁČ – N. R.
JAN SAJFRT – Z. ŠOPROŇ. U.
ANT. ŠEDIVÝ – P. CASA DIE SOTTO.
JOS. VONDROUŠ – P. VLAD. VOLYŇ. R.
Lanžovský farář Josef Dítě
zapsal do Pamětní knihy fary lanžovské na stránkách 500 až 502 o 8 vojácích příslušných na Trotinu:
JAN SEIFRT
jako mladík nastoupil službu vojenskou – asi po roce služby válečné se rozstonal a v nemocnici v Šoproni dne 23. dubna 1916 zemřel a tam na vojenském hřbitově pochován.
JOSEF KŘEČEK
tento mladík padl dne 17. června u Jasienowky v Rusku a tam pohřben.
ARNOŠT DOUBRAVA
syn řídícího učitele z Trotiny, měl v úmyslu jsa hodinářem zříditi si hodinářský závod v Brně, když vypukla válka. Musel na vojnu, byl v Rusku zajat a tam v nemocnici zemřel.
FRANTIŠEK ČERMÁK
zemřel dne 1. května 1917 v Sternu okres Bruneck v Tyrolích, pohřben 2. května na vojenském hřbitově ve Sternu.
JOSEF VONDROUŠ
vyučený pekař, vydal se na cestu do světa. Přišel do Mnichova, tam jako pekařský pomocník bydlel u rodiny, jejíž přednosta byl zaměstnán v elektrotechnických závodech. Tento přednosta poznav v něm přičinlivého muže vzal jej sebou do závodu, kdež vyučil se elektrotechnice a zde také jako elektrotechnik byl zaměstnán. Když vypukla válka, přišel domů a hotov byl jak sám se vyjádřil za svého panovníka i život položit. Byl při prohlídce uznán schopným. Nastoupil službu, byl desátníkem u telegrafického oddílu. Pozdě v noci, kdy to povinen nebyl šel prohlédnout zda jsou dráty telegrafické v pořádku a tím také vojsko bezpečno. Tu přiletěla nepřátelská střela, která jej zabila. Tak opravdu obětoval život za svého mocnáře.
VÁCLAV KULHÁNEK
zemřel na vojně na úplavici v kterési nemocnici.
ANTONÍN ŠEDIVÝ
byl v boji zabit.
FRANTIŠEK MAREK
jako domobranec nastoupil službu válečnou. Jsa vyučený kolářem pracoval i na vojně v dílnách vojenských, rozstonal se na malárii. Dostal dovolenou, aby se doma zotavil. Po malárii doma dostal prudký zánět plic a byl dne 10. srpna 1918 na zdejším hřbitově pochován.
JOSEF HLAVATÝ
ženatý domobranec v kterémsi městě Uherském se zastřelil.
VOJENSKÝ HISTORICKÝ ÚSTAV
v kartotéce padlých v 1. světové válce je zapsaný jeden vojín příslušný na Trotinu:
Josef Křeček
Josef Křeček
vojín p. pl. 74
nar. 9.12.1895 v Řečici čp. 11
† 17.6.1916 v boji u Jasienowky, Volyň
Příslušnost:
o. Josef Křeček perlař Trotina čp. ?
m. Marie Hubená Horní Dehtov čp. 16
Další zjištěná jména padlých, na následky válečných útrap zemřelých a nezvěstných
v I. sv. válce (podle Místopisu obce Trotina a pamětní desky ve Věži samostatnosti v Hořicích)
FRANTIŠEK ČERMÁK
nar. 28.5.1884 obuvník Trotina čp. 13, † 1.5.1917 ve Sternu, okres Bruneck v Tyrolích jako voják v I. sv. válce
o. Josef Čermák domkař Lhota Veselská čp. 31
m. Barbora Novotná Vlhošť čp. 7
manželka Anna Stříhavková nar. 22.6.1885, oddáni 24.6.1907
o. Josef Stříhavka z Rohoznice čp. 94, zedník Trotina čp. 13
m. Anna Stříhavková Trotina čp. 13
Děti:
1. Anna Marie nar. 13.10.1907
2. Viktorie Anna nar. 15.11.1915
ARNOŠT DOUBRAVA
nar. 26.12.1881, † v zajetí v nemocnici v Rusku
o. Arnošt Doubrava nar. 25.2.1855 řídící učitel Trotina čp. 48
m. Františka Slámová nar. 17.9.1858, oddáni 17.8.1872
JOSEF HLAVATÝ
nar. 14.6.1882 na Trotině čp. 39, ženatý domobranec, † zastřelil se v Uhersku (Taza Tovaroš)
o. Jan Hlavatý tkadlec Trotina čp. 39
m. Marie Šormová Trotina čp. 24
JOSEF KŘEČEK
viz kartotéka padlých
VÁCLAV KULHÁNEK
nar. 6.11.1872 dělník na Trotině čp. 38, ženatý s Františkou Jáklovou ze Zdobína čp. 10,
† na vojně na úplavici (P. padl? MALGA B)
o. František Kulhánek dělník Hořice čp. 616
m. Anna Vlášková Chlum
FRANTIŠEK MAREK
nar. 23.4.1882, chalupník Trotina čp. 3, † 6.8.1918 na prudký zánět plic na dovlené na Trotině v čp. 3, pohřben v Lanžově na hřbitově 10.8.1918
o. Antonín Marek chalupník Jahodná čp. 43
m. Anna Festová dc. rolníka z Červené Třemešné čp. 19
manželka Anna Schlüssigová nar. 3.8.1888, oddáni 23.6.1908
o. Jan Schlüssig chalupník Trotina čp. 3
m. Marie Čížková Želkovice čp. 26
Děti:
1. Anna nar. 14.6.1910
PROKOP MIKEŠ
nar. 4.7.1874 na Trotině v čp. 39, † podle údajů na pamětní desce P. T., snad padl v Tyrolsku, jiné údaje nejsou
o. Václav Mikeš domkař Trotina čp. 39
m. Kristýna Šormová Trotina čp. 24
JOSEF PLECHÁČ
nar. 3.8.1888, perlař na Trotině čp. 38, podle údajů na pamětní desce N. R., snad nezvěstný v Rusku
o. František Plecháč Kal čp. 4
m. Antonie Doležalová Trotina čp. 38
JAN SAJFRT
nar. 27.9.1892 na Trotině čp. 30, † 23.4. 1916 v nemocici v Šoproni v Uhrách
o. Jan Sajfrt chalupník Trotina čp. 30
m. Anna Reilová vdova po Janu Reilovi z Trotiny čp. 29
ANTONÍN ŠEDIVÝ
nar. 13.6.1887, dělník Trotina čp. 35, † ?, podle údajů na pamětní desce P. CASA DIE SOTTO, padl v Itálii, pochován v Casa die Sotto
o. Jan Šedivý dělník Kukleny čp. 46
m. Antonie Lánská Valdov čp. 50
manželka Františka Španělová nar. 1.12.1888, oddáni 25.1.1913
o. Václav Španěl krejčí Trotina čp. 10
m. Barbora Císařová Trotina čp. 12
Děti:
1. Jaroslav nar. 20.4.1913
JOSEF VONDROUŠ
nar. 25.11.1883, † padl snad ve Vladimíru Volyňském v Rusku
o. Josef Vondrouš chalupník Trotina čp. 47
m. Františka Erbenová Trotina čp. 33
LEGIONÁŘI Z TROTINY
jméno
narozen zajat přihláška útvar/poznámka
František Holan
syn Josefa Holana rolníka a hostinského Trotina čp. 11 a Anny Kulhánkové Rohoznice čp. 16
nar. 4.1.1885 4.12.1914 Milanovatz 9.9.1918 Mimizan Bourg francouzská legie, 23. střelecký pluk
František Kracík
syn ????
nar. 31.2.1878 6.7.1916 Čartorijsk 2.9.1917 Novotroskoje Tarič ruská legie, 1. zál. prapor, 3. střelecký pluk
Václav Kraus
syn ????
nar. 20.10.1896 21.10.1918 ruská legie, 1. střelecký pluk, 11. střelecký pluk
Josef Pitař
syn Josefa Pitaře obuvníka z Trotiny čp. 32 a Františky Munzarové Trotina čp. 32
nar. 23.8.1895 13.6.1915 Sieniawa 11.6.1918 ruská legie, 10. střelecký pluk
